Kdo přežije Klokoty 2018

4. 8. 2018

FOTOGALERIE 

Na začátku celého tábora byly děti rozděleny do 5 skupin podle misijních barev.

Díky rozdělení do skupin byly děti svým způsobem donuceny spolupracovat a to nejen při hrách, ale i v povinné pomoci např. v rovnání bot, hlídání papouška Evžena či utírání stolů po jídle.

Každý den se nesl v jiném duchu. V pondělí si děti vymýšlely název vlastního ostrova, vlajku, pokřik a kreslily celkový vzhled ostrova. Odpoledne pak ochutnaly kousek Srí Lanky, a to doslova. Namotaly skořicové šneky a napily se tradičního čaje. To vše díky Olze Švecové a Hance Koukalové, kterým patří náš dík.

Úterý začalo průzkumem města Tábora a návštěvy muzea Lega. Děti si také zahrály hru „Dědeček měnil, až vyměnil…“. Pro začátek obdržely knoflík a měly za úkol ptát se kolemjdoucích, za co by onen knoflík vyměnili. Výsledek byl pro všechny překvapující, kdo by taky čekal prázdný půllitr nebo marcipánové postavičky Pata

a Mata? Odpoledne se neslo v duchu logické hry, kde bylo účelem levně nakoupit materiál a následně ho draze prodat. Zpočátku se zdálo, že děti hru nepochopily, ale překvapily a ze 40 korun, které měly na začátku, se dokázaly vyšplhat až na 100 korun ne-li výš. Večer navazoval na odpoledne velmi oblíbenou hrou Kasinem. Účelem této hry bylo dětem prakticky ukázat, jak nebezpečné jsou hazardní hry a že jejich šance na výhru je malá.

V půli týdne, tj. ve středu, se celá naše tlupa vydala na výlet do oblíbeného města v Jihočeském kraji, do Třeboně. Zde jsme si prošli zámecký park, projeli v lodi a došli se podívat ke Schwarzenberské hrobce. Aby to nebyl výlet jen tak, děti vyplňovaly pracovní papíry se záludnými otázkami, např. jaké číslo měl náš vlak. Počasí nám přálo a výlet to byl opravdu krásný. Po dlouhém a náročném dni se očekává odpočinek. To bylo splněno návštěvou oblátského domu, kde děti měly možnost podívat se do kaple. Třešničkou na dortu bylo malé občerstvení připraveno speciálně pro ně – sladkosti, ovoce, limonáda. Myslím si, že spokojenost byla na místě.

Každé ráno byla rozcvička, ovšem ta čtvrteční byla nejneobvyklejší. Zahrada se nám proměnila v klec plnou zvířátek. Běhali tu velbloudi, tučňáci a létaly holubičky. Po snídani byly děti vyslány na plnění stanovišť zaměřených na vytrvalost, sílu, přesnost, atd. Odpoledne pak děti zhmotnily své vlajky v podobě zažehlovacích korálků.

Místo noční hry jsme letos vymysleli Den Trifidů. Na motivy filmu a knížky byly děti po kmenech postupně buzeny brzo ráno. Oblékly se a hned následně jim byly zavázány oči, což mělo představovat ztrátu zraku. Poté byly odvedeny do jídelny, kde si vyslechly namluvený vzkaz, že obyvatelé Země přišli o zrak při pozorování zvláštních úkazů na nebi. Existuje ovšem aktivní skupina vidících lidí, kteří mají za úkol zachránit co nejvíce nevidících lidi tak, že je odvedou na zvláštní transportní stanoviště.

Každá skupinka, která byla vyslána po vyznačené cestě - po modrých fáborcích - obsahovala vždy jednoho vidícího člena, který navigoval všechny ostatní se zavázanýma očima. Cestou děti plnily úkoly, např. jedení malého preclíku z provázku, přecházení přes potok a lávku či sbírání zelených drahokamů. V cíli pak na ně čekalo milé překvapení v podobě horkého čaje a snídaně. Díky této ranní aktivitě pak celé odpoledne prospaly při sledování pohádky Zootropolis. Odpoledne bylo též tvořivé. Tentokrát děti tvořily tašky pro misie, psaly dopis domů, pekly sladké šneky, atd. Večer patřil letnímu kinu, kdy se pustila tematická pohádka Odvážná Vaina.

Poslední celý den – sobota. Tento den byl vždy vyhrazen pro hledání pokladu. Nejprve musely kmeny získat části mapy k pokladu a také důležitou šifru. To plnily na stanovištích, kde musely zahrát na dané téma scénku, poznat rostliny a vyřešit jedno slovo ze šifry, uhodnout co nejvíce hádanek, vyjádřit svůj tým pomocí přírodnin a zasportovat si – kliky, sedy lehy, dřepy.

Po úspěšném nálezu schovaného pokladu děti obdržely diplom za přežití a byl zapálen slavnostní oheň. Opekli jsme si buřty a spravedlivě byl rozdělen poklad. Následovalo balení věcí a poslední noc před odjezdem.

Celý tábor jsme zakončili mší svatou v neděli 15. 7. 2018.

Naším cílem bylo dětem prakticky ukázat, že smyslem života není být sám, ale je potřeba lidí, kteří nám pomohou a na které se můžeme spolehnout. A dle mého názoru jsme toho docílili. Nejen tím, že každá skupina obsahovala členy různého věku, ale i různorodými hrami, které děti provázely v průběhu celého týdne. Celkově považuji tábor za úspěšný.

Karolína Peroutková

 

Svatý stolec
Biskupství českobudějovické
Misionáři obláti
Katolická církev
Víra.cz
Charita ČR
Papežská misijní díla