1. sobota v říjnu 2019 - P. Vojtěch Blažek (farní vikář u katedrály sv. Mikuláše)

5. 10. 2019

     V evangeliu byl úryvek z Lukáše 17, 5-10 : Apoštolové řekli Pánu: „Dej nám více víry!" Pán jim řekl: "Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře, a ona by vás poslechla."

     "Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: Pojď si hned sednout ke stolu? Neřekne mu spíše: Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji: Pak budeš jíst a pít ty!? Děkuje snad svému služebníku, že udělal  co mu bylo přikázáno? Tak i vy když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: Jsme jenom služebníci, udělali jsme to, co jsme byli povinni učinit."

     Otec Vojtěch řekl, že se často potkáváme s otázkou: "Ty jsi věřící?" Takové a podobné otázky nás vedou k uvažování, že jsou dva póly. Věřící buď a nebo. Najednou apoštolové prosí Ježíše: "Dej nám více víry." Copak neuvěřili, když všeho nechali a následovali Ježíše? Copak nevěřili, když viděli ty zázraky? Chtějí silnější víru. Nastiňme si otázku: "Co mám dělat, abych měl silnější víru?" Analogie víry je v mezilidských vztazích. Kdy mám větší důvěru v druhého člověka? Moje důvěra a víra v druhého člověka roste na základě toho, co dělá, co s ním zakouším, na základě setkání s ním. Nemůže růst moje víra dokud se nebudu setkávat s Bohem. První a základní zákon přátelství a důvěry je to, že ti dva musí být pravidelně v kontaktu. Když jsme silní, lehko hledáme kontakt s Ním. Ale právě když jsme slabí, zlomení, tápeme, máme hledat. Hledat v tom dnu a týdnu ty ostrovy, momenty a místa, kde se nám On dává poznat. On to rád udělá. On se zcela vydal v osobě Ježíše Krista. On se stal člověkem, aby nemohl nikdo tvrdit, že je mu v našem životě něco cizí. Bůh se rozhodl sám sebe zjevit. Otec Vojtěch doporučuje mladým lidem: "Když máte málo víry, zkuste vyprovokovat Boha, ať vám ukáže  co umí." Bůh nebude stát v koutě ve chvíli, kdy otevřeme své srdce, své dlaně, svůj život. On nám ukáže a dá zakusit svoji blízkost. Dá zakusit, že je hoden naší důvěry, když otevřeme prostor našich životů...                                                                                                 

Marie Kulhánková

      

    Dva obrazy o moruši a služebníku, který obsluhuje pána po ukončení svých povinností. Dva obrazy popsané následně po sobě jakoby spolu nesouvisí. Opak je pravdou. Moruše je obraz víry. Služebník je obraz lásky. Jsou to spojené nádoby. Tím polem, ze kterého přišel služebník,  je naše rodina, naše účast na mši svaté. Tím obsluhováním Pána je láska k Bohu a k našim bližním. Vždyť kdy poznáme, že nás už ten nejbližší člověk nemiluje? Přece když pro nás už není ochotný něco navíc. Něco, co nám vidí na očích. Něco, oč jsme se ho nemuseli prosit. Protože kdybychom to udělali, už by to nebyla z jeho strany láska.

     Tak i Bůh čeká na projev naší lásky. On čeká kdy ho (jak doporučil otec Vojtěch) vyprovokujeme svojí vírou v Něho samého. Tedy v Lásku! Láska nás vždy inspiruje ke službě. Když budeme milovat, nemusíme se bát, že nebudeme vědět, co máme dělat. Dojde na slova Panny Marie: "Udělejte všechno, co vám řekne." A Bůh promluví. Má k tomu dostatek příležitostí. Doslova na každém kroku. Třeba pokaždé, když velká ručička hodin směřuje k nebi, vyšleme signál stejným směrem. Poslužme Bohu, vzdejme mu chválu a prosme ho. A On ve své lásce odpoví!                                                                                                       

Anna Dušková



Zprávy z Vatikánu
Biskupství českobudějovické
Misionáři obláti
Katolická církev
Víra.cz
Charita ČR
Papežská misijní díla