Poutní místo Klokoty

Již od 13. století je v těchto místech zmiňován hrádek pana Vítka z Klokot, u kterého stál malý kostelík. Klokoty, rozprostírající se na skále nad řekou Lužnicí, dostaly své jméno buď podle zvukomalebného staroslovanského výrazu pro proudící vodu v řece, nebo jak uvádějí jiné zdroje, podle dříve hojně se vyskytujícího klokočového keře. V kostele najdeme doložené patronicium (zasvěcení kostela na svátek Nanebevzetí Panny Marie) z roku 1389. Podle legendy se tu právě v té době Madona v podobě krásné dívky zjevila nejdříve pasáčkům a posléze i ostatním místním lidem, vyučovala je o Bohu a poté byla před jejich zraky anděly vynesena do nebe. Tento výjev znázornil dnes neznámý malíř ze Sezimova Ústí a pro obraz místní vystavěli nad studánkou u Dobré Vody kapli. Na místo začali proudit poutníci, a proto byl postaven malý kostelík, údajně 1000 kroků na východ od kaple, aby se nepoškodil pramen, jemuž byly i před událostí zjevení přisuzovány zázračné účinky.

Ani Klokotům se nevyhnuly husitské války, kaple byla pobořena a u fary bylo v roce 1421 upáleno asi 50 členů sekty adamitů. První zpráva o budování nové kaple na původních zbořeninách pochází z roku 1520, kdy se legenda zmiňuje o nálezu neporušeného původního obrazu Panny Marie. Ke konci 17. století táborská obec prodala Klokoty řádu benediktinů z Montserratu a jejich představený Didaco di Convero začal v roce 1701 se smělou přestavbou do podoby, v jaké poutní místo nalézáme dnes. Benediktini byli sice během stavby z místa odvoláni a klášter připadl opět táborské obci, ale stavba mohla pokračovat dál díky darům od táborských měšťanů a mecenášů významných šlechtických rodů. Prostor okolo kostela obklopují zastřešené, dovnitř otevřené chodby, tzv. ambity, s osmibokými kaplemi v rozích, které jsou stejně jako na kostele zakončeny kopulemi s cibulovitými báněmi. Věží je v areálu celkem deset a každá nese svůj zvon, jejichž chorál tvoří neodmyslitelnou zvukovou kulisu místa. Ambitových kaplí je celkem pět a jsou zasvěcené sv. Anně, sv. Vavřinci, sv. Vojtěchu, sv. Janu Nepomuckému a Panně Marii Růžencové. K výzdobě kaplí patří výjevy ze života každého ze světců na oltářním obrazu i v bohaté štukové výzdobě stropu, podobně jako v bočních kaplích kostela. V roce 1734 tak byl dokončen komplex, který řadíme mezi skvosty evropského baroka.

Milostný obraz Panny Marie je centrálním prvkem poutního místa. Jeho ranně barokní podoba pochází z dílny pražského malíře Johanna Andrease Burgera z roku 1636. Typově patří obraz k tzv. „klasovým Madonám“, zvaným tak podle klasů obilí, zde ratolestí, rozesetých po Mariině rouchu. S tímto typem zobrazení podle vzoru stříbrné sochy milánské Madony z přelomu 13. a 14. století se můžeme setkat na více místech střední Evropy. V roce 1743 byl obraz umístěn na zlacený stříbrný oltář zlatníka Františka Seitze (autor stříbrného oltáře na Svaté Hoře).

Místo je od počátku spjato s poutěmi k Panně Marii, hlavní pouť se koná vždy nejbližší sobotu k svátku Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna).

Svatý stolec
Biskupství českobudějovické
Misionáři obláti
Katolická církev
Víra.cz
Charita ČR
Papežská misijní díla